Může se zdát, že vysvětlit obezitu je snadné. Pokud někdo spotřebovává více kalorií než potřebuje, přibírá na váze. Nicméně skutečné vysvětlení tak jednoduché není. A ve hře není jen váha.
Obezita je komplexní chronické onemocnění, přičemž snižování hmotnosti není jen otázkou nižšího příjmu potravy a většího pohybu. Ve skutečnosti může obezita být ovlivněna genetikou, fyziologií, prostředím, zaměstnáním a vzděláním a tím, co se děje v mozku.
Pochopení těchto faktorů je rozhodující, protože obezita je spojena s dalšími onemocněními, včetně cukrovky 2. typu, onemocněními srdce a jistými druhy rakoviny. A to pomíjíme stigma a předpojatost, jimiž miliony lidí trpí každý den.
Nicméně při správné péči mohou lidé s obezitou dosáhnout setrvalého úbytku na váze, který pro jejich zdraví skutečně něco znamená.
Dnes víme, že obezita je závažné chronické onemocnění, nikoliv jen
otázka úsilí.
Společně s našimi partnery se snažíme prosadit změnu v tom, jak svět vnímá obezitu, jak jí předchází a jak ji léčí. Jako lídři v oblasti vědeckých poznatků o obezitě usilujeme o to, aby se obezita stala prioritou zdravotní péče, abychom porazili stigma a podpořili lepší přístup k péči založené na důkazech.
Vědci a lékaři stále více uznávají obezitu jako závažné chronické onemocnění. Zatímco pro některé lidi to může být překvapením, pro jiné je to velká úleva, zejména pro ty, kteří s touto nemocí žijí.
Proč je však obezita nemocí, a ne jen nedostatkem vůle nebo záležitostí životního stylu? Část odpovědi spočívá v tom, že za obezitou je víc, než je vidět. Její příčiny jsou mnohočetné, od genetických dispozic až po chemické procesy v mozku, a proto není snadné ji léčit.
Dobrou zprávou je, že obezita je zvládnutelná nemoc a lidé, kteří s ní žijí, dostávají lepší léčbu a programy na podporu svého zdraví a pohody. Stále je však třeba udělat mnoho práce pro zvýšení informovanosti, boji proti stigmatizaci a diskriminaci.
Obezita je ovlivňována mnoha faktory, jak uvnitř, tak vně těla. Člověk se může se sklonem k přibírání narodit. Jako když se někdo narodí s určitou barvou očí.
Je zde i fyziologické hledisko. Když člověk jí, převádějí se hormonální signály ze žaludku a střev do pocitu menšího hladu a zvýšené sytosti. To u jedince řídí příjem potravy. Při hubnutí se mohou hladiny hormonů měnit s cílem znovu nabýt ztracenou váhu. Výsledkem je, jak ukazují studie, že pouze jedna třetina lidí si dosaženou nižší váhu udrží.
Přibývání na váze může rovněž způsobit mnoho aspektů, například prostředí a životní styl. Na riziko vzniku obezity může rovněž mít vliv to, kde člověk žije a kultura, která jej obklopuje.
Takže ačkoli mnoho lidí s obezitou věří, že by měli být schopni zvládnout svou váhu sami, není to tak snadné.
Abychom obezitě porozuměli, musíme pochopit, co se děje v našem mozku. Zdá se, že naše těla jsou silně závislá na extra kaloriích, pravděpodobně proto, že po tisíce let to bylo základním mechanismem přežití.
Proto musí obézní lidé vyvíjet k hubnutí úsilí. Jejich tělo je naprogramováno tak, že je nutí nabrat zpět jejich původní váhu. V mozku jako by existoval spínač, který vylaďuje výdej energie do té doby, než nabydou ztracená kila zpět.
Snažíme se zjistit, kde přesně by v mozku takový vypínač mohl být a zda by bylo možné jej ovlivnit léky. Takže jednoho dne bychom mohli být schopni pomoci obézním lidem „resetovat“ jejich váhu na nový, zdravější výchozí bod.
Pokud uspějeme, mohli bychom pomoci milionům obézních lidí.
Chceme být vůdčí silou ve vědě zkoumající obezitu.
Velkou pozornost věnujeme přirozenému hormonu GLP-1. Zjišťujeme stále
více o roli, kterou tento přirozeně se vyskytující hormon hraje při
úspěšném hubnutí. Například poté, co člověk dojedl, molekuly GLP-1 v
těle ovlivňují jeho pocity hladu.
Naši vědci několik let studovali, jak lze syntetické molekuly GLP-1 použít k potlačení chuti k jídlu nebo ke zvýšení výdeje energie. Nadále budeme zkoumat, jak může GLP-1 podnítit dlouhotrvající hubnutí.
V současnosti provádíme výzkum v následujících oblastech:
- 20% snížení hmotnosti
- kardiovaskulární přínosy
